Jsou děti a děti. Jsou takové, které se do školy velmi těší, ale jsou i takové, které by byly doma nejraději další měsíc. Je to hodně o tom, jaké vztahy s kamarády dané dítě ve škole má a jaký mají učitelé přístup k výuce daných žáků. Na prvním stupni je to rozhodně jiné, než na stupni druhém. Na prvním stupni se vyučující snaží dítěti věnovat maximální pozornost, ale na stupni druhém už je to hlavně o daném dítěti, aby za vyučujícím přišlo, pokud něčemu nebude rozumět. Učitel se i na druhém stupni snaží dítěti probíranou látku co nejvíce vysvětlit, ale rozhodně zde již učitelé nemají takový přístup, jako na stupni prvním.

Jestliže vaše dítě zrovna přechází z prvního stupně na stupeň druhý, je možné, že to pro něj bude ze začátku těžké, než si zvykne na něco nového. Všechny děti si ale postupem času na nový přístup zvyknou, ale už je to skutečně o tom, že pokud chce dítě vše dobře zvládat, bude si muset doma k učivu na nějaký čas sednout a pokusit se danou látku co nejlépe pochopit.

Děti na prvním stupni jsou většinou takové, že přijdou domů, udělají si úkoly a to je pro daný den vše. Čím výš dané dítě jde, tím více učiva přibývá a přibývá také kromě domácích úkolů učení na písemky, které budou dané dítě čekat.

Pokud se s dítětem učíte, je to sice velmi pěkné, ale měli byste to směřovat tak, aby se dané dítě učilo samo a jakmile bude mít pocit, že danou látku umí, aby za vámi přišlo a vy jej vyzkoušeli. Stejně tomu tak je v případě domácích úkolů. Dané dítě by se něčemu takovému mělo věnovat samo a poté za vámi akorát přijít s tím, abyste mu daný úkol zkontrolovali nebo případně mu poradili, pokud by nemohlo na něco přijít.

Všichni rodiče by měli své děti směřovat tímto směrem. Větře, že vám za to vaše dítě poděkuje a to zejména časem.

Začněte i vaše dítě takto směrovat. Uvidíte, že to bude pro něj jen dobře.